SPARTAKIÁDA PRACHATICE 2015
Tomuto velkému dni předcházely asi dva měsíce nácviku. Pilně jsme nacvičovali, pravidelně jsme si opakovali, která ruka je červená, která modrá (je nad slunce jasné, že červená ruka byla ruka pravá, neb byla omotána červenou páskou) a také jsme si pravidelně pouštěli písničku Děti ráje od Michala Davida. Řeč je samozřejmě o spartakiádě, kterou letos v Prachaticích uspořádal Stroom Dub, a na kterou jsme byli přizváni.
Náš nácvik byl opravdu urputný a hodně jsme se snažili. Tak se námi znázorňované obrazce postupně změnily z rozcuchané chobotnice ve větru na krásné ladné přechody mezi jednotlivými cviky. Byli jsme tedy plně připraveni vyrazit ve čtvrtek 18.6. do Prachatic předvést celému světu jak se to dělá.
Vyrazili jsme hned ráno – autobusem směr Prachatice. V Protivíně jsme „přibrali“ ještě druhou část party a už se těšili na vystoupení. V Prachaticích nás přivítalo deštivé počasí a pokřiky typu: „ Nejsme z cukru!“ nebo: „ I s deštníkama odcvičíme co jsme se naučili…“. Ještě během dopoledního nácviku vypadalo počasí jako o sychravém podzimu. Byli jsme rádi, že se můžeme v klidu skulit do klubíčka na tribuně, dát si horký čaj a pozorovat dění kolem. A že bylo co pozorovat! Jako první se na hřišti objevily roztleskávačky, které dokázaly jak rukama tak nohama udělat takové pózy, že se to skoro příčilo přírodním zákonům. Po chvíli je vystřídala taneční skupina CRABDANCE. I vystoupení této skupiny nám bralo dech. Při vystoupení skupiny Osečanka si někteří z nás koupili lahodné horké nápoje a něco dobrého teplého k snědku. Po občerstvení jsme si ještě chvíli vychutnávali úžasnou atmosféru, kterou na hřišti vykouzlila kapela Osečanka a na chvíli se uchýlili do teplého závětří v šatnách. Tady jsme chvilku poseděli, ale přece jen nám to nedalo a brzy jsme šli opět zkontrolovat dění na hřišti. Kapelu Osečanka vystřídalo vystoupení organizace svazu důchodců a jejich „taneční cvičení“. Pak se na podiu objevila Zámecká kapela uživatelů domova Na Zámku. Ačkoliv toto vystoupení bylo opravdu úchvatné, pozornost některých z nás se zaměřila na koutek, ve kterém se odehrávaly zápasy v sumo obleku. Bylo to právě v okamžiku, kdy se do obleku sunuli Tomáš a naše Jitka. Tomáš měl v očích odhodlání vyhrát zápas, Jitka zase měla v očích odhodlání přežít. Oběma se jejich sen splnil (i když Jitka to měla jen tak tak…).
Pak už přišel ten kýžený okamžik – převlékli jsme se do našich nepřekonatelných obleků (bílého trička, černých trenýrek a červené čelenky). Napochodovali jsme na hřiště, nebe se rozestoupilo, slunko vysvitlo a my opět několikrát předvedli perfektně secvičenou choreografii. Odměnou nám byl neutuchající potlesk, blesky fotoaparátů a záběry kamer. Pohodové odpoledne jsme zakončili vyslechnutím písniček od protagonistů muzikálu „Děti ráje“. Tomáš ještě vyzval Petru k sumo zápasu. Ani ona neodolala a i ona přežila. A protože i ty úžasné věci musí jednou skončit, tak i my jsme se rozloučili s Prachaticemi, našimi kolegy z ostatních organizací a vydali se plni vzpomínek a dojmů směr domov. Několikrát během dne zaznělo, že spartakiáda se bude opakovat za tři roky. A víte co? My tam přijedeme!!
Náš nácvik byl opravdu urputný a hodně jsme se snažili. Tak se námi znázorňované obrazce postupně změnily z rozcuchané chobotnice ve větru na krásné ladné přechody mezi jednotlivými cviky. Byli jsme tedy plně připraveni vyrazit ve čtvrtek 18.6. do Prachatic předvést celému světu jak se to dělá.
Vyrazili jsme hned ráno – autobusem směr Prachatice. V Protivíně jsme „přibrali“ ještě druhou část party a už se těšili na vystoupení. V Prachaticích nás přivítalo deštivé počasí a pokřiky typu: „ Nejsme z cukru!“ nebo: „ I s deštníkama odcvičíme co jsme se naučili…“. Ještě během dopoledního nácviku vypadalo počasí jako o sychravém podzimu. Byli jsme rádi, že se můžeme v klidu skulit do klubíčka na tribuně, dát si horký čaj a pozorovat dění kolem. A že bylo co pozorovat! Jako první se na hřišti objevily roztleskávačky, které dokázaly jak rukama tak nohama udělat takové pózy, že se to skoro příčilo přírodním zákonům. Po chvíli je vystřídala taneční skupina CRABDANCE. I vystoupení této skupiny nám bralo dech. Při vystoupení skupiny Osečanka si někteří z nás koupili lahodné horké nápoje a něco dobrého teplého k snědku. Po občerstvení jsme si ještě chvíli vychutnávali úžasnou atmosféru, kterou na hřišti vykouzlila kapela Osečanka a na chvíli se uchýlili do teplého závětří v šatnách. Tady jsme chvilku poseděli, ale přece jen nám to nedalo a brzy jsme šli opět zkontrolovat dění na hřišti. Kapelu Osečanka vystřídalo vystoupení organizace svazu důchodců a jejich „taneční cvičení“. Pak se na podiu objevila Zámecká kapela uživatelů domova Na Zámku. Ačkoliv toto vystoupení bylo opravdu úchvatné, pozornost některých z nás se zaměřila na koutek, ve kterém se odehrávaly zápasy v sumo obleku. Bylo to právě v okamžiku, kdy se do obleku sunuli Tomáš a naše Jitka. Tomáš měl v očích odhodlání vyhrát zápas, Jitka zase měla v očích odhodlání přežít. Oběma se jejich sen splnil (i když Jitka to měla jen tak tak…).
Pak už přišel ten kýžený okamžik – převlékli jsme se do našich nepřekonatelných obleků (bílého trička, černých trenýrek a červené čelenky). Napochodovali jsme na hřiště, nebe se rozestoupilo, slunko vysvitlo a my opět několikrát předvedli perfektně secvičenou choreografii. Odměnou nám byl neutuchající potlesk, blesky fotoaparátů a záběry kamer. Pohodové odpoledne jsme zakončili vyslechnutím písniček od protagonistů muzikálu „Děti ráje“. Tomáš ještě vyzval Petru k sumo zápasu. Ani ona neodolala a i ona přežila. A protože i ty úžasné věci musí jednou skončit, tak i my jsme se rozloučili s Prachaticemi, našimi kolegy z ostatních organizací a vydali se plni vzpomínek a dojmů směr domov. Několikrát během dne zaznělo, že spartakiáda se bude opakovat za tři roky. A víte co? My tam přijedeme!!