HORIZONT

.....diagnóza: mentální postižení!

    Jsou skutečně tak jiní? Co nás při kontaktu s nimi překvapuje? Někdy až děsí, nebo raději otočíme hlavu na druhou stranu a děláme, že je nevidíme... Není ale chyba v nás, v okolí společnosti? To my často nevíme, a nejsme připraveni na to, jak se k takovým lidem chovat, jak s nimi jednat. Máme zaběhlé a naučené normy chování a postojů ke svému okolí, a každá odlišnost nás překvapí.

    Přitom mentální postižení není žádná nemoc. Vzniká následkem nepříznivých okolností a jimi zanechaných stop, či genetické vady.

    Každý člověk je jedinečný, nezaměnitelný, neopakovatelný. Proto je normální být jiný. Každý má svoje vlastní cíle a slabé stránky, záliby, antipatie, radosti a strachy. Nikdo není výhradně nemocný či zdravý, zrovna tak, jako nikdo není výhradně postižený nebo nepostižený. Takto jednostranně se nedá na mentální postižení pohlížet. Mluví se vždy všeobecně jen o snížení intelektových schopnostech, ale ne o jiných rysech osobnosti, kterými tito lidé naopak převyšují své okolí. Jako je mít rád, potřebu mít přátele a cítit se ve společnosti dobře, schopnost se umělecky vyjadřovat, být citlivý, bezelstný s upřímnou krásnou duší, vnímat věci kolem sebe tak, jak my, pod vlivem dnešní rychlé a stresující doby již ani nejsme schopni.

    Mentálně postižení lidé bývají často omezováni svým prostředím, ne postižením. To, že mají své speciální potřeby ještě neznamená, že by neměli být pokládáni za plnoprávné občany, pro které platí stejná práva a jsou ochraňovány stejnými zákony jako my, lidé ostatní.

    Je proto velmi důležité mít na paměti, že by mělo patřit k povinnostem naší občanské společnosti starat se o to, aby těmto občanům byla poskytována zvláštní péče a taková podpora, kterou pro svůj život potřebují.

                                                                                                                               Jindřiška Trtková (zakladatelka organizace)